Život v korporaci

Text byl převzat tak, jak se objevil na zivotvkorporaci.cz, autor neni znám. Pokud by se autor chtěl přihlásit k autorství, tak jej rád doplním.
---

O koloběhu nedůvěry
Duben 7, 2013
Korporace
Komentáře: 41

Korporace je diktatura. Používá dva základní prvky ovládání lidí, propagandu a strach. Propagandistická hesla jsou střídána absolutní kontrolou zaměstnanců. Na sledování lidí se používají prostředky, za které by Stalin klidně tančil s Hitlerem ploužáka.

Cílem cvičení je, aby se zaměstnanci netmelili a naopak se mají poštvávat proti sobě. Je to jedna z trapných pouček, která je ale pořád v myslích korporátních manažerů. Neustálá obava, že vykročím z řady, že se na mě něco najde, že někde něco řeknu a podobně.

Centrálním mozkem těchto operací bývá většinou to usměvavé HR oddělení. Lidé, kteří by v normálním světě museli žrát trávu u cesty, zde našli krásné místo pro realizaci. Nechci se dotknout dobrých personalistů, ale popisuji svoji zkušenost.

I u nás jsme zavedli kontrolu. Salámovou metodou se v průběhu dvou let zavedlo sedm různých způsobů sledování.

Nemám nic proti těmto věcem, sám se jim nebráním, ale pouze za předpokladu, že jde o kontrolu nepoctivých zaměstnanců. Ale pokud je používáno jako úmyslná šikana, jako zástupné argumenty, proč tomuto člověku nejde přidat anebo jen sbírání špíny, která se může někdy hodit, pak je to za hranou o několik časových pásem.

I já jsem upadl do osidel korporátní StB. Ale já si to zasloužil. Začalo to tím, že jsem hledal bývalou spolužačku, která se teď prý věnuje nejstaršímu řemeslu. Neznal jsem její umělecké jméno, tak jsem googlil. No a zkrátím to, skončil jsem na pornu. Na poctivém, dobře odvedeném pornu s profesionálními hřebci a klisničkami.

Inu, dostal jsem důtku a stálo mě to dvacet tisíc. V pořádku, kál jsem se, kdyby to totiž udělal některý z mých lidí, taky bych ho sjel. Spíš ale pro to, že je debil a nechal se chytit. Už se to neopakovalo, trest jsem akceptoval, ajťáci mi udělali diplom “Master of porn” a měl jsem za to, že je to v pohodě. Ale ouha, od té doby to mám v lejstrech a vždy je s mým jménem spojeno: “Pozor, on je sice šikovný, ale nezapomeňte, že…” Inu, jsem poskvrněný.

Loni jsem žádal o dorovnání platu jednoho nákupčího, kterému jsem na zkoušku dal na rok velmi málo, na úroveň ostatních, protože se osvědčil. Po týdnu bez odpovědi jsem dostal zprávu, že to nejde, protože onen dotyčný má velké problémy s pracovní morálkou. Během minulého půl roku totiž třikrát nebyl v práci a nemá nahlášenou nemoc ani volno. Důkazem byl výpis aktivity jeho počítače.

Chudák byl jako opařený a po dalším týdnu se nám podařilo dopátrat, že v ty dny dělal z pobočky ve městě, kde bydlí, z jiného počítače. Ale bohužel pozdě, hovno už bylo rozmázlé, musí počkat další rok.

Tak byli poctiví zaměstnanci předvoláváni na kobereček a museli se hájit. Obchoďáci dokazovali, že opravdu v sedm večer ještě vezli zboží zákazníkovi. Vedoucí poboček si ťukali na čelo, že nevolali konkurenci proto, že k nim chtějí přejít, ale proto, že si od nich museli půjčit zboží, které jsme neměli, aby jim neutekl zákazník. A nákupčí vysvětlovali, že když sedí s dodavatelem, tak nemohou zároveň dělat na počítači, takže jejich neaktivita neznamená, že si šli do města nakoupit.

Víte, jak to dopadlo? Ti lidé se na to vysrali. Nejschopnější odešli a ostatní prostě přestali dělat ty věci nad rámec. Nechávají notebooky v práci, vypínají mobily a jak jim GPS odcvakne osm a půl hodiny, tak zmizí.

A na truc to začali ojebávat. Viděl jsem člověka, který si donesl knížku v pdf, přejmenoval to na nějakou “Corporate sračka follow up” a půl dne si ji četl. Do té doby to nikdy neudělal. Jiný si zase pustil film a nechal nějakou excelovskou tabulku minimalizovanou v levém horním rohu, aby ji sledovací prográmek měl jako aktivní okno. To samé jako ten první, nikdy předtím se to u něj nestalo. Jak se do lesa volá…

Do absurdna to dohnali u jednoho našeho dodavatele. Měl jsem s jejich obchoďákem schůzku v pondělí. Ve středu jsem ho načapal u nás v zasedačce, jak sedí u notebooku, říkám si ok, asi má schůzku s nákupčím. Když jsem ho v pátek potkal na prodejně, jak tam sedí u stolku a láduje se bagetou, tak už jsem to nevydržel a ptal jsem se, co u nás pořád dělá. Řekl mi, že má nakázáno se nám věnovat jako významnému klientovi alespoň třikrát týdně a sledují ho přes GPS.

Ale proč pít vodu, když ji sami kážete, že?

Když u nás personální ředitel fasoval nový notebook a donesl mu ho mladý ajťák, tak se odehrál tento rozhovor:

“Nemám tam žádné ty sledovací věci, že ne?”

“Nemáte.”

“Můžete se mi opravdu zaručit svým místem a platem, že tam nic z toho nemám?”

“Je to v pořádku, opravdu.”

“Ok, věřím vám, nezklamte mě.”

Ten klučina měl koule, dal výpověď.