Duben 14, 2013 - Korporizace
Text byl převzat tak, jak se objevil na zivotvkorporaci.cz, autor neni znám. Pokud by se autor chtěl přihlásit k autorství, tak jej rád doplním.
---
Korporizace
Duben 14, 2013
Korporace
Komentáře: 14
Dnes mám kocovinu jako prase, tak nečekejte žádné velké fóry.
Když máte za sebou ten slavný den a vezmou vás do korporace, tak to jdete s kamarády zapít. Snažte se, ať ten večírek za to stojí, je to naposled, co si se starými známými takhle posedíte a nic mezi vámi neleží.
Zatímco se motáte jak špína v kýblu a snažíte se ukázat, že jste hoden korporace, přestanete stíhat. Jednou odřeknete kamarády kvůli poradě, podruhé kvůli team buildingu a jindy zase kvůli služební cestě. Přestane se s vámi v normálním životě počítat jako se stálým článkem. Proces adopce do vaší nové rodiny započal.
Aniž by jste si toho všimli, začíná mezi vámi, rodinou a přáteli vyrůstat vysoká zeď. Vypadnete z denního rytmu, nebudete se chytat. Rodina vás bude mít za někoho, kdo dělá něco nepopsatelného a dotazy typu: “Co v práci?” budou spíše rečnické, protože tomu stejně nerozumí, ale o ničem jiném se s vámi bavit nejde. Začnete se cítit nepříjemně a úmyslně začnete vynechávat.
Když se čas od času potkáte s přáteli nebo bývalými spolužáky, jste úplně mimo. Připadáte si jako úplně cizí. Někdo se rozešel, někomu se narodilo dítě, někdo kolaudoval byt, všichni jim pomáhali stěhovat a vy? Vy jste tam nebyli. Když se chcete žoviálně zapojit do hovoru, tak zjistíte, že o ničem jiném, než o práci už neumíte mluvit. Samozřejmě si nepřipustíte, že je chyba ve vás, naopak. Jak je to možné, že jste si doteď neuvědomili, jak jsou vaši kamarádi omezení. Začnete se cítit nepříjemně a úmyslně začnete vynechávat.
Stále více se propojujete s korporací. Do baru už chodíte jen s lidmi z kanclu a bavíte se jen o práci. Ani nevíte, kdo odkud je a nic, kromě korporace, vás nespojuje. Váš vztah s partnerkou z doby před korporací se taky už dávno rozpadl.
Když se proderete na vyšší posty korporace a začnete mít i nějakou tu moc, budete mít na čele stigma. Na základě tohoto znamení vás lidé kolem začnou buď nenávidět, protože jste korporátčík, který ničí planetu, vykořisťuje anebo trápí po večerech štěňátka.
Nebo ve vás začnou vidět investici. V kavárně dostanete protekční kávu, protože jste investice. V hospodě bude první panák na podnik, protože jste investice. A holka, do které jdete na baru s kámošem jako za starých časů, si vybere do postele vás, protože jste investice.
Všichni kolem vás budou neupřímní. Jediní přátelé, kteří vám zbyli, jsou ti z korporace. Mají podobné zkušenosti a rádi si s vámi budou foukat bolístky.
Během toho všeho nějak rozmazaně zaznamenáte vlastní svatbu, na které stejně telefonujete jako každý víkend. Pořídíte si dvě děti, k porodu to nestihnete a jejich dětství a podíl na výchově taky ne. Když se rozhodnete zapojit, jste pubertálním výrostkem odesláni do prdele a akorát se pohádáte s manželkou. Vždyť to máte rozdělené. Vy přece máte tu těžší část, vyděláváte, aby jste si všichni mohli kupovat ty pěkné věci. Jak teda mohla zkurvit tak banální věc, jako je výchova dětí bez otce.
Je vám pětapadesát, děti mají svůj život. Jednou za dva měsice zavolají, tak jste je to naučili. Manželka se odstěhovala. Nemáte nikoho, kdo by pokračoval ve vašem odkazu a nemáte nic, co by jste mohli předat. Vám nezbylo nic, než děvky a korporace.
Ale zjistíte, že pro vaši adoptivní rodinu už nejste dost dobrý. Chybí vám elán, nemáte drajv a navíc do korporace nastoupil před deseti lety podobný pitomec, jako jste byli kdysi vy. Dere se na váš flek a vy už mu nemáte jak vzdorovat. A navíc, na tom náborovém letáku do korporace přece musí být ta větička: Práce v mladém a příjemném kolektivu.
Upřímně, znám hodně podobně zkorporizovaných chlapů, co obětovali život korporaci. A věřte mi, ta jim prdel v osmdesáti utírat nebude.
Pokud je člověk workoholik a pro svoji firmu obětuje vše ostatní, tak je to špatné. Ale pokud obětuje svůj život pro korporaci, ze které nemá nic kromě pár vzpomínek na firemní večírky, pak je to arcikretén.