Život v korporaci

Text byl převzat tak, jak se objevil na zivotvkorporaci.cz, autor neni znám. Pokud by se autor chtěl přihlásit k autorství, tak jej rád doplním.
---

Čivavy a vlci
Duben 4, 2013
Korporace
Komentáře: 8

Naše korporace je obchodní firma, máme spoustu obchodníků, rveme se s konkurencí. Každý den probíhá spousta jednání, která vedou naši lidé. Buď chtějí draze prodat nebo levně nakoupit nebo jen vysvětlují, proč jsme nezaplatili včas dodavateli.

Většina našich zákazníků jsou normální lidé, živnostníci nebo majitelé firem, kteří zaměstnávají živnostníky. Jen velmi málo je korporátů. Tito lidé jsou zvyklí prát se každý den o peníze a když je vydělají, tak si je dokáží pořádně užít. Vlci.

Některých těchto jednání se za nás účastní i ti nejlepší, tedy přešlechtění korporátní borci. Čivavy.

Nepovažuji se za nejlepšího vyjednavače všech dob, ale občas se mi zadaří vydělat nějakout tu pětku navíc. Nevadí mi jednat s vlky, živí mě to a baví mě to. Čivava přistupuje k jednání jinak.

Když se potkají dvě čivavy, není to boj. Je to hra. První čivava podává povedenou třicetislajdovou prezentací o jejich korporaci, zatímco druhá laškovně kontruje pěkně umístěným win winem. První zase přepinkne síťku excelentním quick winem a pak už si podávají ruce nad two digits growthem a jdou do sprch. Krásné, není poražených a vítězové jsou oba.

Horší je, když jdete na vlky a čivava se rozhodne, že ji nutně potřebujete s sebou. To pak musíte dávat pozor nejen na ty před sebou, ale i na ni. Aby se vám náhodou nesplašila a vlci ji nesežrali a vás s ní.

Zažíváte pak trapné chvíle, když chlapi v montérkách nevěřícně čumí na čivavu, která čte ze zdi prezentaci o společném růstu a čekají, kdy už se začne bavit o cenách. Nezačne, čivavy to neumí.

Čivava vás také umí dobře podržet. Minulý týden jsem měl jednání s dodavatelem, využil jsem představovačky jejich nového obchodního ředitele. Pěkně jsem se připravil, už asi půl roku šel s nimi kšeft do kopru, ale jim to ještě nedocházelo. Ceny byly špatné.
Po pár minutách jsem jim přerušil povídání o tom, jaká byla cesta a že by už mohlo začít jaro. Šel jsem rovnou k věci a zjebal je jak siroty. Po půl hodině jsem skončil, oba stihli popsat bloky a slibovali jak cikáni.

A náš generál povídá: “Víte, on tady Ředitel nákupu, on to má v popisu práce být takový. A jako dělá to dobře. On trošku přehání, ale věřte mi, je to muž kompromisu. Ceny jsou důležité, ale není to jen o nich.”

Nejhorší je, když čivavě úplně hrábne, rozběhne se úplně sama do lesa a rozhodne se zmlátit smečku vlků.

Před dvěma lety jsme otevírali dvě pobočky půl roku po sobě. U obou jsme šli do nájmu toho samého developera. Tu druhou měl na starosti můj bývalý šéf, cizinec. Musím mu nechat uznání, tabulky uměl ze všech nejlépe. Teď už můj šéf není, uklidil se na centrálu a věnuje se internímu auditu. Mapuje procesy a jde mu to moc dobře.

Tehdy měl ale na starosti jednání s developerem. Měl to jednodušší, šablona už byla, smlouvy podobné. V první budově nás stála světla několik set tisíc. Problém bylo, že na ta samá světla přišla u druhé budovy faktura na dvojnásobek. Zavolal si mě.

“Řediteli nákupu, máme problém, ty umíš dobře jednat, nepromluvil bys s developerem?”

“Jasně, není problém, dej mi jejich cenovou nabídku.”

“Nemám cenovou nabídku.”

“Aha, tak mi ukaž objednávku.”

“Nemám objednávku.”

“Cože? A jak jsi to objednal?”

“Napsal jsem jim e-mail, ať nám namontují světla. Myslel jsem, že když jsme korporace, že nám dají nejlepší cenu.”

Tehdy jsem poprvé křičel na svého šéfa, ale bylo mi ho vlastně líto.